Když potkáme bezdomovce, obvykle převládá dvojí reakce. První je soucit. Chudák, takhle bych skončit nechtěl, to musí být hrozné žít tímto způsobem a nemít ani vlastní postel. Druhá je pohrdání. Dobře mu tak, kdo se stane bezdomovcem, může si za to vždycky sám, kdyby nechlastal, kdyby chodil poctivě do práce, kdyby…
Přitom stačí jen docela málo. Rozchod, nemoc, vyhazov z práce, ukončení pronájmu. Opravdu úplně každý se může stát bezdomovcem a to snadno a rychle. Cesta zpět je velmi složitá a náročná. Nicméně je možná. Záleží na lidské motivaci.
Pomocné sítě pomoci
Bezdomovcům je nabízená poměrně rozsáhlá síť služeb, která má několik stupňů. Na jejich vrcholu je sociální bydlení, což je vstupenkou do normálního života.
· Terénní služba– terénní sociální pracovník dochází mezi bezdomovce do jejich „lokality“ a nabízí ji návazné služby jako služby nízkoprahového centra a noclehárn, pomáhá jim při vyřizování občanských průkazů a následně alespoň nějakých sociálních dávek.
· Nízkoprahové denní centrum pro bezdomovce– je určeno pro každého bezdomovce, který se potřebuje ohřát, odpočinout si, vysprchovat se, vyprat si věci. Bezdomovcům je nabízeno základní jídlo (polévka a chléb) a ošacení (1x za měsíc)
· Noclehárna– jedná se o nabídku noclehu. Bezdomovec ovšem musí být střízlivý, což se mnohým nelíbí. Za tuto službu se také platí. Velmi málo, ale i to je pro mnohé bezdomovce nepřijatelné a raději volí pobyt venku.
· Azylový dům– jedná se o pobytovou službu, kdy je bezdomovcům nabídnuta dočasná péče. Za tuto službu se platí a uživatel musí respektovat určitá pravidla. Je veden k samostatnosti za svůj život.
· Sociální bydlení– pokud uživatelé projevují snahu změnit svůj život, respektují pravidla v azylovém domě, mají alespoň snahu hledat si zaměstnání, nemají problém s alkoholem a nejsou s nimi konflikty v rámci komunity, je jim nabídnut sociální byt. Sociální byty se často nachází ve stejném domě jako azylový dům, ale dotyčný je zde sám sobě pánem jako v běžném bytě.